Hledám práci, která mě bude bavit

"Co očekáváte od své práce?", ptám se klientů, kteří za mnou přicházejí s přáním nalézt pro sebe tu pravou práci, optimální kariéru. "A co očekáváte ode mě, jak bych vám podle vás měla pomoci?"

Některá očekávání jsou reálná a můžeme na nich začít hned pracovat.

Ale čas od času se objeví dvě očekávání, která tak úplně reálná nejsou.

Nereálné očekávání č. 1

"Hledám práci, která me bude bavit", říká můj klient. "Dobrá", odpovídám, "a co vás tedy baví? Nebo jaká práce vás nejspíš bude bavit?" 

"To právě nevím", odpovídá klient, "ale očekávám, že vy mi to řeknete".

Takové očekávání je opravdu nereálné. Nikdo zvenku není schopen se podívat do vaší hlavy a říci vám, co vás baví, nebo co vás určitě v budoucnu bavit bude. To můžete vědět opravdu jenom vy sami. Určitou nápovědou může být, když se podíváme:

• Co vás vlastně bavilo dosud? Jaká práce nebo činnost vás kdy uspokojovala a naplňovala?
• Co vás bavilo ve škole? Co vás bavilo ve vašem volném čase? Co vám vždycky šlo snadno?
• Při jakých činnostech zažíváte pocit "flow" a jste schopni úplně zapomenout na čas?

Navíc je chybou domnívat se, že nejprve dokážeme vymyslet, jaká práce nás asi tak bude bavit, a pak teprve takovou práci začneme hledat, nebo začneme podnikat jiné konkrétní kroky (například přihlásíme se ke studiu nebo na kurz, odpovíme na konkrétní pracovní inzerát apod.). Dokud tedy nevím přesně, co mě bude bavit, nemohu začít nic dělat. Takové očekávání je vlastně absurdní - jak můžu vědět, zda mě něco bude bavit, dokud jsem to ještě nedělala, dokud jsem to ani nezkusila?

Nereálné očekávání č. 2

"Hledám práci, ve které bych nejlépe uplatnil svůj potenciál, své skryté talenty", říká klient. "A jaké talenty to jsou?", ptám se.

"To nevím", odpovídá klient, "ale předpokládám, že vy je najdete. Určitě ve mně musí být nějaký talent, o kterém zatím nevím."

Talent ale není něco, co je v nás někde uvnitř skryté a čeká na své odhalení, jako poklad zakopaný na tajném místě. Talent je vždy něco, co se projevuje a ukazuje už teď, v našem každodenním životě, v našich každodenních činnostech, a roste díky neustálému opakování a nabírání zkušeností. Jestliže k něčemu máme přirozený talent, je velmi pravděpodobné, že už to v určité formě děláme. Pokud chceme objevit svůj potenciál a talenty, nemá význam dívat se dopředu a zkoušet hádat, co nám v budoucnu asi tak půjde.

Naopak, musíme se dívat dozadu:

• Co nám až dosud dobře šlo? Co nám šlo výborně?
• Co nám šlo tak nějak "samo od sebe", bez velké dřiny a bez velkého úsilí?
• Co jsme se rychle a snadno učili?
• V čem jsme byli vždycky dobří? V čem jsme nebo jsme byli lepší než ostatní?
• Jaké naše vlohy a schopnosti na nás ostatní obdivují, co nám závidějí?

Určité úskalí v hledání vlastních talentů může být v tom, že pokud jsme v něčem skutečně dobří, často si to vůbec neuvědomujeme, protože to považujeme za samozřejmost. Je to taková naše "slepá skvrna". Někdy se tedy musíme zeptat ostatních lidí, našich známých, přátel, kolegů, rodinných příslušníků - oni to totiž většinou vidí a vnímají lépe než my.

Obě tyto otázky - "Co mě bude bavit?" a "K čemu mám talent?" - jsou spojité nádoby. Jestliže mám k něčemu nadání a dělám to, s největší pravděpodobností mě to také baví. Vždycky nás totiž naplňuje uspokojením, když můžeme realizovat své přirozené silné stránky. A jestliže nás nějaká činnost baví, je pravděpodobné, že ji budeme dělat často a opakovaně, a tím budeme rozvíjet a posilovat svůj talent. Opravdové mistrovství v jakékoli činnosti, v jakékoli práci, je totiž vždy kombinací talentu a praxe.

Tak neztrácejte čas teoretickým přemýšlením o tom, co vás asi bude bavit a k čemu máte skryté vlohy. Raději zkoušejte různé experimenty, které vám napoví mnohem víc, než křišťálová koule.