Bojíte se požádat o pomoc?

10.08.2015 11:13

Nové nápady, nové možnosti, nové příležitosti ... ty všechny přicházejí do vašeho života prostřednictvím rozhovorů s druhými lidmi. Zeptáte se někoho, co si myslí o vašem nápadu na novou kariéru, a dostanete odpověď, kterou byste sami nikdy nevymysleli. Někdo se zmíní o zajímavé profesi nebo firmě, o které jste nikdy neslyšeli. Atd. atd. Takže pokud chcete vaši kariérovou změnu doopravdy uskutečnit, je načase o ní začít s druhými lidmi mluvit. A hodně.

Všechno, co potřebujete vědět, abyste mohli změnu uskutečnit, se nachází "někde venku" a čeká, až bude objeveno. Právě v tomto okamžiku, kdy čtete tyto řádky, někde po světě chodí spousta lidí, kteří znají odpověď na otázku, který vás právě teď nejvíc trápí. Všechno, co musíte udělat, abyste našli to, co potřebujete, je ptát se.

Jenže až dosud jste byli možná velmi dobře cvičení v umění neptat se. Vlastnostmi, které jsou ve společnosti ceněny, jsou přece nezávislost a samostatnost. Měli byste být přece schopni zvládnout všechno sami. Měli byste přece znát odpovědi na všechny otázky, a pokud je neznáte, musíte to před ostatními lidmi dobře skrývat, protože je to ostuda a hanba. Nebo ne?

Pokud někoho žádáme o pomoc, činí nás to zranitelnými. Lidé mohou říci "ne". Mohou se vám vysmát. Nemusí být ochotni vám pomoci. Mohou si myslet, že jste hloupí nebo neschopní. A to přece nemůžete dopustit! Takže radši bojujete svoji bitvu sami, jako osamělí vojáci v poli, a i když se tak neposunete absolutně nikam, urputně před druhými předstíráte, že je všechno v pořádku. Připadá vám to povědomé?

A přece, sami víte, že není nic krásnějšího a nic více povznášejícího, než když vás někdo s důvěrou požádá o pomoc, o radu, a vy mu tuto pomoc můžete poskytnout. Rádi pomáháme druhým, protože se přitom cítíme důležití a užiteční.

Je to tedy zvláštní dichotomie: Na jednu stranu rádi pomáháme druhým a jsme rádi vnímáni jako někdo, kdo dokáže pomoci. Na druhou stranu nechceme být vnímáni jako někdo, kdo potřebuje pomoc. To z naší snahy o kariérovou změnu činí velmi nesnadnou a osamělou cestu.

Představte si všechny ty lidi tam někde venku, kteří znají odpověď na vaší otázku. Je velmi pravděpodobné, že některé z nich už znáte, nebo je můžete snadno najít. A je velmi pravděpodobné, že jim udělá radost, když vám budou moci poskytnout pomoc či radu, když se budou moci podělit o svou zkušenost.

Představte si třeba jen, že všem vašim známým rozešlete e-mail se zněním jako:

"Jsem v procesu hledání nové práce. Chci úplně změnit svoji kariéru. Hledám práci, do které se budu opravdu těšit každé ráno, když se probudím. Hledám práci, ve které se budu opravdu realizovat. Zatím přesně nevím, co to bude. Pokud máte jakoukoli představu, jaká práce by to pro mě mohla být, prosím dejte mi vědět. A pokud znáte někoho, kdo podobnou práci už dělá, dejte mi o něm také vědět".

Je to pouze žádost, prosba. Ale druzí lidé budou potěšeni důvěrou, kterou v ně máte, a nápady se možná začnou jenom hrnout. Nestálo by to za pokus?

 

Koho můžete požádat o pomoc?

Komu můžete položit otázku, která vám zní v hlavě?

Koho potěší, když se na něj obrátíte?

Napište svůj komentář do diskuse!

 

Diskusní téma: Bojíte se požádat o pomoc?

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek