Je třeba mít jasný cíl?

Pokud jste si přečetli nějaké knihy na téma "jak dosáhnout úspěchu", nebo pokud jste někdy spolupracovali s koučem, pravděpodobně jste se dozvěděli, že základem všeho je stanovit si jasné cíle. Že je tedy potřeba nejdříve zcela přesně vědět, co chcete dosáhnout, a teprve pak je možné se do toho pustit a začít podnikat nějaké konkrétní kroky.

Je to ale skutečně tak? Je pravda, že dokud neznáte přesný cíl a směr, nemůžete s ničím začít? V mnoha oblastech určitě ano, ale troufám si říct, že právě při rozhodování o naší budoucí kariéře to tak úplně neplatí.

Ve skutečnosti je to jedna z nejčastějších bariér, která nás paralyzuje a způsobuje, že o změně jen do nekonečna přemítáme, že stále jen analyzujeme a rozebíráme, ale přitom zůstáváme stát stále na tom samém místě a neděláme nic, abychom se z něho skutečně pohnuli.

V osobním životě, a stejně tak i v naší kariéře, věci obvykle nejdou do budoucna zcela přesně naplánovat. Vše se stále mění a život není nikdy takový, jaký čekáme. I my sami se stále měníme. S každým krokem, který uděláme, se posouváme jinam a získáváme na věci jiný pohled. Neustále se mění vnější okolnosti a mění se tak i naše možnosti výběru. Nikdy nemůžeme dopředu přesně vědět, jaké se nám naskytnou příležitosti a jak na ně budeme v tu chvíli nahlížet. Při stanovování cílů jsme vždy omezeni tím, co víme a známe v současné chvíli. Ale život nám stále přináší nové informace, nové poznatky, nové zkušenosti.

Je tedy dost iluzorní dnes si stanovit určitý velmi konkrétní cíl ve vzdálené budoucnosti a očekávat, že nás k němu dobře naplánovaná cesta spolehlivě dovede. Je možná zbytečné ztrácet čas s dlouhodobým plánováním své kariéry.

Místo cílů ve vzdálené budoucnosti je lepší zaměřit se na přítomnost a na blízkou budoucnost. Se stanovováním cílů totiž souvisí určité problémy. Cíl je vždy zaměřený na budoucnost, je to něco, co jednou (možná) bude. Abychom cíle dosáhli, musíme vyvíjet vytrvalou aktivitu, něco si odříkat a dělat neustálé kompromisy v přítomnosti. Teď to musíme nějak vydržet, ale až jednou ... Když cíle konečně dosáhneme, zažijeme chvilkovou radost ... a pak si stanovíme nový cíl. Žijeme tak vlastně stále v budoucnosti. Jak ale chceme žit v přítomnosti? Jak chceme v průběhu času existivat a jak se chceme cítit?

Britský kouč John Williams výstižně píše: Budoucího štěstí nedosáhnete tím, že se budete v přítomném životě neustále trápit. Pokud nedokážete vytvořit to, co chcete, v nějaké formě už dnes, je pravděpodobné, že toho nedosáhnete nikdy."

Pokud se nenecháte paralyzovat vzdálenými cíli, můžete jít do akce. Můžete udělat nějaký krok, protože ho chcete opravdu udělat pro něj samotný - i když v danou chvíli přesně nerozumíte, jakou roli to hraje nebo bude hrát ve vaší kariéře.

Než prožít život s očima upřenýma ke vzdálenému cíli, je lepší zaměřit se na vytvoření kvalitní přítomnosti. Čeho byste vlastně chtěli mít ve svém životě více? Času stráveného s rodinou, pocitu užitečnosti, možnosti uplatnit svoji kreativitu ...? Začněte se alespoň v malém věnovat tomu, co chcete v životě dělat, zařaďte toho už dnes více do svého života. Vyberte si nějaký nápad, který vám umožní mít víc toho, co chcete, a začněte s ním hned teď. Jeho realizace vás dovede k dalším nápadům a k dalším krokům. Když se už dnes pokusíte ponořit do toho, co máte rádi, když do svého života přidáte něco, co vás baví a co je pro vás přirozené, dovede vás to postupně ke kariéře, jakou byste si nedokázali předem naplánovat ani v těch nejbujnějších snech.

Jak říká John Williams: "Nestarej se o kariéru, prostě si jen vyber zajímavý projekt a začni na něm pracovat. A až jej dokončíš, uvidíš, kam ses dostal, a žačni s dalším".

Považujete za užitečné mít ve své kariéře jasný cíl do budoucnosti?

Nebo je lepší soustředit se na zlepšování přítomnosti a tím si postupně vytvářet dobrou budoucnost?

Napište svůj komentář do diskuse!