Jste vězněm vlastní kvalifikace?

Moje známá vystudovala medicínu. Mnoho let pracuje jako lékařka. Už delší dobu svoji práci opravdu nemá ráda. Pacienti ji rozčilují, systém fungování zdravotnictví u nás se jí nelíbí, věčné dohadování se zdravotními pojišťovnami ji přivádí k šílenství. Cítí se být vyčerpaná a vyhořelá. Do důchodu má téměř 20 let. Nevidí pro sebe sebemenší šanci změnit práci - jediná kvalifikace, kterou má, je přece medicína, a jediná práce, kterou s touto kvalifikací může dělat, je profese lékaře. Vidí situaci tak, že to bude muset těch dvacet let nějak přetrpět, vydržet, i když jí její práce už nic pozitivního nepřináší. Ale co jiného by mohla dělat?

Další můj známý je učitel, nedávno oslavil padesátku. Vystudoval pedagogickou fakultu a celý život učí. Nedovede si představit, že by se svou kvalifikací mohl dělat něco jiného. Jeho práce ho ale v poslední době už opravdu netěší. Cítí se unavený, má pocit, že dnešním dětem už vůbec nerozumí, otravuje ho všechna ta administrativa, která se po něm vyžaduje. Kdo by ale zaměstnal na jiném místě stárnoucího chlapíka, který stál celý život před tabulí? A jak by vůbec ve svém věku začínal někde jinde úplně od začátku?

Oba kdysi zahajovali svou kariéru s nadšením. Chtěli být užiteční, chtěli pomáhat druhým, chtěli měnit svět k lepšímu. Ale situace se časem změnila. Oba ve své práci postupně přestali nacházet uspokojení, vyhořeli. Ale oba se teď cítí být ve své práci uvězněni svojí specifickou kvalifikací a dlouholetou jednostranně zaměřenou praxí.

Nejsou v tom sami. Je mnoho dalších profesí, které vyžadují poměrně náročnou a specifickou přípravu, a které jakoby předurčovaly své nositele k jejich doživotnímu výkonu. Ale je tomu skutečně tak?

Jistě, mnoho znalostí a dovedností pro určitou profesi je velmi specifických a nedají se využít nikde jinde. Na druhou stranu je mnoho znalostí a dovedností, které jsou přenositelné a které je množné uplatnit v celé řadě oborů a činností. Je třeba přestat se dívat sám na sebe úzkou optikou jedné profese ("Já jsem učitel"), a podívat se na sebe z většího nadhledu, z jiných úhlů pohledu (např. "Jsem člověk, který umí výborně komunikovat s lidmi").

Pokud je tato změna úhlu pohledu pro vás obtížná a nevíte jak na to, může vám v tom pomoci kouč.

Na mých stránkách najdete příklady lidí, kteří se dokázali vymanit ze zajetí své "úzké" profese a zahájili zcela novou kariéru, třeba i ve věku nad padesát let. Někteří absolvovali rekvalifikaci. Jiní se pustili do vlastního podnikání. Všichni si dokázali najít nebo vytvořit takovou práci, která jim přinesla novou energii a nový optimismus do života, která je opět baví.

Nejdůležitější je odhodlat se k zásadnímu rozhodnutí: ano, chci změnit svoji kariéru, chci prožít zbývající část svého produktivního života spokojeně a smysluplně, nechci jej jen nějak přežít či překlepat v práci, která mě ubíjí.

A jakmile se jednou rozhodnete, začněte dělat konkrétní kroky. Články na tomto blogu vám můžou být návodem nebo inspirací. Nebo se můžete obrátit na kariérového kouče. Není nic horšího, než o své neuspokojivé situaci pořád jen dokola přemýšlet, užírat se a chodit dál do práce s čím dál větší nechutí.

Cítíte se také být vězněm vlastní kvalifikace?

A chcete s tím něco dělat?

Napište váš komentář do diskuse!