Nebojte se být odlišní

Je pondělí ráno, stojíte na ulici v centru velkého města. Co vidíte kolem sebe? Kolem vás proudí davy lidí, jdou rychlým krokem, hlavy skloněné, v očích nepřítomný pohled. Nikdo se neusmívá, nikdo se nerozhlíží kolem, nikdo se neraduje ze slunečného dne. Další podobní vystupují z tramvají a z autobusů. Všichni mají jasný cíl - jdou do práce. Za chvíli jim začne další pracovní den, podobný jako mnoho jiných před ním, podobný jako mnoho dalších v budoucnosti. Jsou to zaměstnanci.

Ano, vždyť takhle je to přece normální - mít stálé zaměstnání, chodit každý den do práce, trávit denně 8 (nebo víc) hodin ve své kanceláři, za svou přepážkou, na svém pracovišti. A co je normální, to je přece správné. Nebo ne? Cítili byste se divně, kdybyste nebyli jedním z tohoto davu? Cítili byste se zvláštně, kdyby vaše kroky neměly stejný cíl?

Představte si, že se vám podaří každého z těch lidí, co proudí kolem vás, na chviličku zastavit a zeptat se jich, zda jsou spokojení. Co byste asi uslyšeli? Jako zaměstnanec se vždy musíte přizpůsobovat. A popravdě řečeno, neznám žádného zaměstnance, který by byl zcela spokojený se všemi aspekty své práce. Co řeknou ti lidé na ulici? Jednoho možná jeho práce baví, ale vadí mu jeho kolegové. Jiná pracuje v super týmu, ale díky pevné pracovní době jen stěží a ve stresu stíhá vyzvednout děti ze školky. Jiný má flexibilní pracovní dobu, ale nesnesitelného šéfa. Dalšímu vadí, že jeho práce často postrádá jakýkoli smysl. Atd. atd. Většina zaměstnanců, které znám, si na něco stěžuje. Někteří si stěžují stále a na všechno.

Co z toho takový nespokojený zaměstnanec má? Co dostává? Možná určitý pocit bezpečí a stability: mám svou jistou práci, mám jistou částku, která mi každý měsíc přijde na účet. Nemusím se rozhodovat, co mám dnes nebo zítra dělat - někdo jiný mi to řekne. Ale tento pocit jistoty je iluzorní. Dnes už vám nikdo nikde nemůže garantovat jistotu zaměstnání od nynějška až do důchodového věku. Vaše firma nebo instituce projde organizační změnou a stanete se nadbytečným. Dostanete nového šéfa, kterému se nebudete líbit. Požadavky na vaší práci se změní a vy je už nebudete splňovat. Při ročním pracovním hodnocení dopadnete hůře než ostatní. Klíčový klient, kterého obsluhujete, odejde ke konkurenci ...

Existuje i jiná možnost. Jsou lidé, kteří se odváží z této "normality" vybočit a odlišit se. A začíná jich být stále víc. Místo čekání a hledání, kdo kde pro vás vytvoří nějaké pracovní místo, si můžete svou práci vytvořit sami. Najdete něco, co dobře umíte a co vás baví dělat, a najdete způsob, jak z toho vytvořit produkt nebo službu, o kterou budou stát druzí lidé. Pokud si svou práci vytvoříte sami, můžete to udělat tak, aby všechny její aspekty vyhovovaly vám a vašim potřebám. Můžete se rozhodnout, co budete dělat, kde, kdy a jak dlouho to budete dělat, jakými lidmi se obklopíte ... Navíc vás nemůže nikdo vyhodit, protože jste svým vlastním šéfem. Sami si určujete kritéria a požadavky, sami si stanovujete cíle, sami hodnotíte svou úspěšnost, sami rozvíjíte dovednosti, které opravdu potřebujete. Paradoxně tak váš pocit jistoty může být mnohem vyšší než v zaměstnání.

Vyžaduje to ale určitou osobní odvahu: přestat si stěžovat na "okolnosti". Přestat obviňovat ostatní lidi (okolí, zaměstnavatele, společnost) za to, jak vypadá váš život. Převzít za něj sami plnou odpovědnost.

Líbí se mi citát: "Loď, kotvící v přístavu, je v bezpečí. Ale kotvení v přístavu není ten účel, proč lodě existují".

Kam a proč pluje vaše loď? 

A pluje vůbec, nebo jen kotví v bezpečném přístavu?

Napište svůj komentář do diskuse!