Strach zůstat, strach odejít?

27.06.2016 14:11

Můj klient Pavel přišel na konzultaci s hlubokou vráskou na čele. Už nějakou dobu pracuje na změně své práce, která mu nevyhovuje. Na několika našich předchozích setkáních si ujasnil svoji představu, co bychtěl dělat místo toho, co by mu jeho práce měla přinášet. Rozhodl se, že chce začít pracovat v úplně nové oblasti. Cítí, že je to práce, která ho bude bavit a naplňovat. Aby ji ale mohl začít dělat, bude potřebovat rekvalifikaci. Z několika možností, jak ji získat, se rozhodnul pro tříleté dálkové studium na VŠ. Naplánoval si, že od září zahájí studium. Do doby, než ho dokončí, zůstane ve své současné práci - poskytuje mu totiž dost času a prostoru pro studium a zároveň mu zajistí potřebné finanční prostředky.

Nyní ale stojí před velkým dilematem. Nečekaně dostal novou pracovní nabídku - není to sice to, co doopravdy touží dělat, ale je to v mnoha ohledech lepší než jeho současná práce. Pokud nabídku přijme, nastane v jeho práci určitá změna k lepšímu hned, a ne až za tři roky. Zároveň by to ale znamenalo, že nemůže zahájit plánované studium, protože s touto novou prací by to časově ani organizačně nešlo sloučit. Musel by se tak vzdát svého záměru rekvalifikovat se pro práci svých snů, nebo by jej musel minimálně o několik dalších let odložit. Nechce být považovaný za fluktuanta a pokud nabídku přijme, bere jako závazek v této pozici alespoň pět let setrvat.

Má novou nabídku přijmout, nebo má zůstat tam, kde je, a postupovat podle svého původního plánu? Navíc ho tlačí čas - ohledně nové nabídky se musí závazně rozhodnout do týdne.

Přichází s tím, že neví, co má udělat. Hlavou se mu honí spousta obav a pochybností. Když nabídku přijme - co když se ukáže, že to není tak dobré, jak to teď vypadá? Nebude litovat toho, že se vzdal svého snu, že se spokojil s vrabcem v hrsti? Když ji odmítne a zůstane tam, kde je - nebude ho to mrzet, až bude zase čelit pocitům frustrace ze své práce? A vůbec - co když plánované studium úspěšně nedokončí? Anebo co když ho dokončí, ale nepodaří se mu v novém oboru najít práci? Není lepší mít aspoň malou jistotu hned? Nabídka jako tahle se hned tak zase neobjeví.

Je ve stavu naprosté rozhodovací paralýzy. Má obavu zůstat, a zároveň má obavu odejít a přijmout novou nabídku. Znovu a znovu si přemílá v hlavě plusy a minusy obou možností, snaží se je racionálně vyhodnotit a porovnat. Ale nijak ho to neposouvá dál. V noci už se kvůli tomu budí ze spaní.

Ať udělá cokoli, riskuje, že se rozhodne "špatně" a že svého rozhodnutí bude litovat. Z toho má strach.

Obavy, strach - to jsou pro nás velmi nepříjemné emoce. Není nám s nimi dobře, chtěli bychom se jich co nejdřív zbavit. Ale tyto emoce jsou pro nás zároveň velmi užitečné! Nejdůležitější funkcí strachu je ochránit nás před přílišným rizikem, udržet v bezpečí to, co je pro nás opravdu důležité. Je tedy dobré se zepta - co důležitého nám chce náš strach říci? Před čím nás varuje? Co důležitého je v sázce, co nemá být ohroženo?

Pavel si uvědomil, že ze všeho nejvíce se obává toho, že se vzdá svého snu. Jeho současná neuspokojivá práce pro něj funguje jako velký motivátor na cestě ke změně. Pokud přijme novou, o něco uspokojivější pozici, nebude to past, ve které uvízne? Neztratí svoji motivaci? Neztratí definitivně možnost splnit si svůj sen?

V další části našeho rozhovoru jsme prozkoumávali, zda se tyto dvě věci opravdu navzájem vylučujou. Existují nějaké možnosti, jak mít oboje? Jak přijmout novou nabídku a zároveň se nevzdat svého snu? Šlo by to nějak udělat? Postupně se začalo ukazovat, že určité možnosti jsou ...

 

Co byste Pavlovi poradili vy?

Jak byste se rozhodli na jeho místě?

Napište svůj komentář do diskuse!

 

Diskusní téma: Strach zůstat, strach odejít?

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek