Vladimír (52): Z manažerského světa do světa pomáhajících profesí
Co tě dovedlo k rozhodnutí zásadně změnit svoji kariéru?
Většinu svého dosavadního pracovního života jsem pracoval jako manažer. Vedl jsem týmy a budoval jsem velké obchodní týmy, jak v nadnárodní korporaci, tak ve středně velké firmě. Postupně ve mně vzrůstala potřeba přesunout se ze světa byznysu do světa, kde můžu víc využívat měkké dovednosti a kde můžu pomáhat lidem.
Začal jsem pociťovat únavu a ztrátu energie. I když mě moje práce dlouho velmi naplňovala, začala se stávat určitým stereotypem – chodil jsem do práce méně radostně a měl jsem pocit, že už lidem ve svém týmu nedávám to, co bych měl.
Připojil se i určitý nekomfort spojený s prostředím, ve kterém jsem pracoval, přišli lidé, se kterými jsem si úplně nerozuměl.
Posledním impulsem byla závažná nemoc, která mě přiměla k přemýšlení a jinému uspořádání života.
Měl jsem obrovskou potřebu být užitečný a zároveň jsem viděl šanci využít své znalosti manažerského světa pro přínos a užitek jiným lidem.
Co děláš teď a jak ses k tomu dostal?
Zabývám se rozvojem lidí – dělám koučování, mentoring, semináře, tréninky měkkých dovedností, s cílem, aby se moji klienti cítili v práci dobře a aby se to promítlo do jejich pracovních výsledků.
Ke koučování jsem se dostal už před deseti lety, kdy jsem absolvoval trénink jako interní kouč v korporaci. Hodně mě to bavilo a zjistil jsem, že koučovací styl je mi vlastní. Postupně jsem si doplnil další kurzy v oblasti koučování, NLP, vedení lidí …
Mým cílem bylo stát se pánem svého času a dělat to, co mě baví, a to se mi splnilo. Nemám ambici být znovu manažerem ani budovat firmu. Chci si svou práci užít.
Co pro tebe bylo nejtěžší?
Ačkoliv jsem bytostně cítil, že to tak chci, stejně vyskočily obavy – je to vůbec správně, budu na to dost dobrý, budu mít dost práce? Přechod z jistoty stálého zaměstnání k relativní nejistotě života na volné noze není jednoduché, člověk si uvědomuje, že se může změnit ekonomika, vnější podmínky, a tím pádem i poptávka po mých službách. V určitých chvílích bylo těžké udržet si optimismus a jít za svou vizí.
Co ti při tom nejvíce pomohlo?
Rozhodnutí, že chci respektovat energii svého těla a vytvořit si takové pracovní podmínky a prostředí, abych si vyhověl a aby mi v tom bylo dobře.
Pomohlo mi také mluvit se svými přáteli, blízkými, s lidmi, kteří podobnou změnu už udělali, a reflektovat, jak to vnímají.
Jak zpětně hodnotíš své rozhodnutí?
Rozhodně pozitivně a kdybych se mohl vrátit v čase, zcela jistě bych se rozhodnul stejně.