Díky bohu, že je pátek?

• Ach jo, už je zase pondělí.
• Už aby byl tenhle týden za námi.
• Musím tenhle den prostě nějak přežít.
• Už aby padla.
• Kdy už konečně bude víkend?
• Díky bohu, že už je pátek.

Jsou vám tyto výroky povědomé? Slýcháte je často kolem sebe, nebo je dokonce sami říkáte? Také si přejete, aby čas v práci co nejrychleji utíkal, abyste to už měli za sebou?

Není to zvláštní, a není to vlastně hrozně smutné, že si přejeme, aby dny, týdny a roky našeho života - a tím vlastně i naše životy - co nejrychleji pominuly?

V "pracovním procesu" obvykle trávíme to nejlepší období našeho života: dobu, kdy jsme nejproduktivnější, nejvýkonnější, kdy jsme na vrcholu svých duševních i fyzických sil. Nikdy předtím a nikdy potom už to takové nebude. Opravdu si přejeme, aby toto skvělé životní období bylo už za námi? Kam tak pospícháme - do důchodu? A co budeme dělat, až tam budeme? Nebudeme se pak náhodou cítit zbyteční, nevyužití, izolovaní?

Za svůj život jsem potkala hodně lidí, kteří se do práce netěšili. Podobné věty od nich často zaznívaly. Také jsem ale potkala mnoho lidí, kteří se do práce těšili a chodili tam rádi. Dokonce znám pár lidí, kteří se nemohou dočkat, až skončí víkend nebo dovolená, aby mohli zase pracovat.

V čem je hlavní rozdíl mezi lidmi, kteří se do práce těší, a těmi, kteří se do ní netěší? Už dlouho si všímám toho, že ti první zpravidla:

• Vidí ve své práci nějaký hlubší smysl.
• Vnímají práci jako místo pro svoji seberealizaci, jako prostor, kde mohou uplatňovat svoje silné stránky a učit se nové věci.
• Dělají práci, která má nějaký přínos pro druhé lidi, kde mohou být druhým lidem nějak prospěšní a užiteční.

Příliš přitom nezáleží na oboru, pracovní pozici, lokalitě nebo konkrétní firmě či organizaci, kde pracují.

Pokud patříte k té druhé skupině a uvědomili jste si právě, že do toho důchodu vlastně až tolik spěchat nechcete, máte dvě možnosti.

Tou první je změna práce. V každém věku a v každé situaci se člověk může rozhodnout pro změnu. Najít si jinou práci s větším smyslem, přínosem pro druhé a přesahem. Nebo si takovou práci sám pro sebe vytvořit - jít na volnou nohu, začít podnikat.

A pokud z nějakého důvodu svou práci, do které se netěšíte, změnit nechcete, vždy si ji můžete určitým způsobem přetvořit. Najít v ní pro sebe svůj smysl. Zaměřit se vědomě na to, čím a pro koho jste užiteční. Soustředit se na ty oblasti vaší práce, ve kterých jste opravdu dobří, a vědomě své "mistrovství" posouvat ještě dál. Předávat druhým lidem své znalosti a zkušenosti, zlepšovat procesy. Těšit se z toho, co se vám podařilo.

Která z těchto cest bude ta vaše?

Co vám pomáhá těšit se i na všední pracovní dny?

Napište svůj komentář do diskuse!